Nejste přihlášen
Bannery
Doporučujeme
Vyhledávání
Anketa
Jaké pejsky upředňostňujete?
Odkazy
- Stránky o zvířatech:
- calvero.cz
- carallsa.wz.cz
- cmku.cz
- goldens.wbs.cz
- happyanimals.cz
- chlupatestesti.cz
- kennels.cz
- kchbo.com
- lajkazs.eu
- lutinzkovarny.estranky.cz
- mastinespanol.com
- nemeckyovcak.cz
- pla-ren.ic.cz
- siam.webgarden.cz
- sixstysix.cz
- wdk.cz
- zkovarny.com
- Ostatní odkazy:
- Albumfotek.cz
- klubagility.cz
- pavelurban.extranky.cz
- psiskola.cz
- psycholog-psu.com
- veterina-mi-vet.cz
V této sekci si můžete přečíst o pejscích, kterým přálo štěstí a již našli své nové páníčky.
Celkem příběhů: 37
Hercule Poirot k vašim službám!
Já jsem v útulku dostal jméno Herkule. Po tom slavném detektivovi? Oui! Asi ho připomínám svou drobnou, zavalitou postavou a trošku křivýma nožkama. I svým založením jsem spíše samotářský a jako správný detektiv i podezřívavý. Preventivně nikomu moc nevěřím. V přítomnosti okouzlující dámy (dvounohé), se však umím změnit v okouzlujícího společníka.
Krištof
Nemám meno. Nemám domov, ani pána ktorého by som miloval a slúžil mu. Som iba pes. Pre niekoho je to málo a môj život preň nemá cenu, ale je to jediné čo mám.
Kedysi som bol malilinké bábätko, maminka ma ľúbila a starala sa ale, sama toho veľa nezmohla. Narodil som sa v rómskej osade a moje prvé kroky viedli k smetisku, kde sme si z maminkou hľadali potravu. Bolo jej málo a navyše sme tam neboli sami. Bolo tam veľa iných psíkov s rovnakým osudom.
Kedysi som bol malilinké bábätko, maminka ma ľúbila a starala sa ale, sama toho veľa nezmohla. Narodil som sa v rómskej osade a moje prvé kroky viedli k smetisku, kde sme si z maminkou hľadali potravu. Bolo jej málo a navyše sme tam neboli sami. Bolo tam veľa iných psíkov s rovnakým osudom.
Příběh pudlíka Piškotka, který utekl před smrtí
Piškotek je bílý pudl cca 7 let, 30cm v kohoutku, 4,8 kg. Co zažil před odchycením nevíme, ale z jeho stavu a chování je zřejmé, že nezažil nic dobrého. Malý, špinavý, vyhublý, ustrašený a vystresovaný pejsek se snažil uniknout, seč mu síly stačily. Byl však odchycen a umístěn do karantény.
Vendelín, falešný sob ve výslužbě
Zdravím lidičky, já jsem Vendelín. No ano, jsem příbuzný s čivavou, s tím psem z reklamy. Ale kvůli tomu Vám přece nepíšu, já jsem v prvé řadě osiřelý psí důchodce, který by touto cestou rád našel někoho, kdo by mne nechal u sebe dožít. Já jsem náhodou míval domov a jaký! Měl jsem pánečka, pravidelně jsme spolu chodili „na jedno“, cestovali jsme a hlavně měli jsme jeden druhého. Můj pán mne ale jednoho dne opustil, ne proto, že by jsem ho snad omrzel, takový on nebyl.
Jednooký Brit
Narodil jsem se asi před třemi lety mamince Astě. Byla to čistokrevná vlčanda. Tatínek byl kříženec vlčáka. Ten s námi ale nebydlel. Hned po narození se mi stala nehoda. Tedy spíše mé mamce Astě. Nechtěně mi vyškrábla jedno očíčko. Naštěstí si to nepamatuji, ale možná kvůli svému handicapu jsem pro lidi nežádoucí.
Příběh Kubíka a Matýska
Starý pán seděl smutně na posteli a přemýšlel, jak zase dnešní den přežije. Nejhorší pro něj byly rána. Cítil naprostou nezměrnou úzkost z toho, jak se hodiny povlečou, jak nádobí po snídani umyje moc rychle a oběd uvaří za půl hodiny. Co proboha má dělat celý ten zbytek času?
Zikmund
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,
šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí...
(Jaroslav Vrchlický)
Lesan
Pěkný den přeji všem lidem dobré vůle. Pojmenovali mě Lesan a pelíšek mám dosud v Městském útulku pro psy v Kralupech nad Vltavou.
Čiko
Ahoj lidi! Dovolte mi, abych se trochu představil. Jsem sedmiletý pudlík, říkají mi Čiko, v občance bych měl jako bydliště napsáno Městský útulek pro psy Kralupy nad Vltavou a povím vám, jaký osud mě sem zavál.
Justýna
Ahoj, jmenuji se Justýna, přátelé mi říkají Justa, Justík nebo Týna. Jsem asi tak 5 let stará skoroovčanda. Nedávno jsem měla štěňata. Kde jsou teď? To nevím, páníček se jich asi taky zbavil stejně jako mě. Sebrali mi je a pak mě vyhodili. Nakonec mě nějací lidé v uniformě přivezli v noci do útulku.
Když si strach s beznadějí podávají dveře..
Jako malé štěňátko jsem byla doopravdy šťastná. Bydlela jsem na dvorku se svou maminkou a pěti sourozenci. Maminka nás krmila mlíčkem, zahřívala nás a láskyplně čistila svým teplým jazykem. S ostatními sourozenci jsem si mohla dosytosti hrát a dovádět.
Sirotek Ben
Ahoj, jsem Ben, asi 5 let starý trpasličí pudlík. Jak začít svůj příběh? Byl jsem malé štěně, když si mě jednou přišla vybrat moje panička. Od té doby jsem si žil jako král. Byl jsem hýčkán a rozmazlován. Měl jsem vše, co si jen pes může přát. Je pravda, že to panička trochu s tím rozmazlováním přehnala a já nabyl dojmu, že si mohu dělat, co jen chci.
Znovunalezený Max
Tedy já vám řeknu, já jsem tak naštvaný. No, řekněte, kdo byl nebyl ? Čtu si tady příběhy, o veverce Ajušce, o Diance – sluníčku, ale o mně, o Maxovi tu není ani řádek, ani jeden řádeček. A já bych si svůj příběh taky zasloužil, to mi věřte. Já jsem totiž hrozný smolař, ale při té smůle se na mne usmálo i trošku štěstí. Chcete, abych vám to všechno vyprávěl? Tak dobře, když tolik naléháte...
Královnička Simba
23. září jsme s naším záchranným týmem jeli ve složení **Rozárka, Spoony, Amálka, Sam a Hariet** vysvobodit ovčandu Simbu, která žila na ošklivém rozbitém statku přivázaná a bez boudičky. Simba nás přivítala hned na silnici, nevěděla na koho dřív skočit a měla radost, jaká se jí tam sešla společnost, protože jsme se sešli se třemi hodnými lidmi, kteří se o Simbu celou dobu starali a zachránili jí život.
Pravdivý příběh o Hugovi, který utekl před smrtí
Hugo je 3 a půl letý kříženec německého ovčáka, kterému hrozila na Slovensku bezprostředně smrt. Byl odchycen a umístěn v asanaci. Navzdory tomu, že se jednalo o zdravého psa, měl být utracen (v asanaci mohou být odchycení pejsci pouze po určitou, krátkou dobu a když se nepovede jim najít domov, jsou utráceni). Ve svém neštěstí měl Hugo přece jenom kousek štěstí.
Princ a Škuban
Bylo, nebylo. Jednoho dne se v útulku v Ústí nad Labem objevil ošklivý, oškubaný špinavý pes. Lidé ho uvázali a nechali na pospas osudu. V útulku ho zavřeli do kotce. Nechtěl s nimi komunikovat, byl zalezlý v boudě a pokud vyšel, vrčel a vztekal se na ně. Byl opravdu ošklivý, srst byla zacuchaná, špinavá, páchnul… Snad by se mohlo jedna o nějakého křížence shi-tzu, ale asi bude starý, navíc je zlý. Špatná kombinace. Dostal jméno Škubánek, tedy spíše se mu říkalo Škuban. Co s ním bude?
Uran buran
Já vám dám burana, to vám určitě napískala Evča, co? Ta mi tak totiž na vycházce říká. Trošku má i pravdu, vybrané chování zrovna nemám. Ale nejsem zlý, to ne. Jen jsem trochu nevychovaný.
Šípková Růženka
Šmarjápano, to byla šlupka! Blbý auto! Moje hlava. Kde to jsem? To už jsem za duhovým mostem? „Mňau, co to plácáš, ty přejetá nudle?!“ ozvalo se z klece vedle mě. „Téda holky, slyšíte to? Šípková Růženka se nám probudila a fyzolofuju vo životě…“ zaskřehotalo cosi. „Mindo, ty si negramotná, říká se filozofuje, víš ty vůbec co to znamená?“
Tabo – velký příběh malého psa
Na své dětství si už ani nepamatuji. Možná jsem jako štěně měl kdysi domov a možná byl i šťastný, ale to už je všechno strašně dávno. Teď jsem na konci cesty – ležím opuštěný v psím útulku a čekám… Na co vlastně? Na nějaký nový domov? Ale prosím vás! Kdo si vezme starého, slepého, hluchého, chromého psa?...
Farův příběh
„Tak jsem se to takhle jednoho zářijového dne procházel po návsi, očuchával nejrůznější vzkazy ostatních příslušníků psí rasy, když najednou vidím, že se ke mně blíží nějací chlapíci. Volají na mě? Co mi můžou chtít? No, ale co mi můžou udělat? Za omrknutí nic nedám, ne? Chvíli jsme se okukovali, pak mě zničehonic chytli a začali cpát do auta. No – nelíbilo se mi to, ale byli silnější. Kam mě to vezou? Co se to děje? Vůbec se mi tady v kufru nelíbí. Jak tohle dopadne? Je to tady divný.
Raubíř Horác
Na koho asi čeká ten, na kterého nikdo nečeká..
Tam je!
Ne ne, já tam nejsem.
No tak, pojď sem.
Co ode mně chceš ?
Dobrý, už ho mám !
Tam je!
Ne ne, já tam nejsem.
No tak, pojď sem.
Co ode mně chceš ?
Dobrý, už ho mám !
Sisinka
Milí lidé, posílám vám svůj příběh.
Začalo to koncem měsíce dubna, kdy si přečetla Monika inzerát v Hyperinzerci. V tom inzerátu mě moje majitelka nabízela k prodeji. Měla jsem tam i fotku. Když si Monika fotku prohlédla, zděsila se. V bedně, snad starém peřiňáku, jsem seděla já, malá, smutná, nemocná a častými porody vyčerpaná westička.
Začalo to koncem měsíce dubna, kdy si přečetla Monika inzerát v Hyperinzerci. V tom inzerátu mě moje majitelka nabízela k prodeji. Měla jsem tam i fotku. Když si Monika fotku prohlédla, zděsila se. V bedně, snad starém peřiňáku, jsem seděla já, malá, smutná, nemocná a častými porody vyčerpaná westička.
Mikešův příběh
Narodil jsem se na jaře. Všechno se probouzelo k novému životu a nás pět štěňat taky. Moc si z té doby nepamatuju, jen krásně černou mámu a sourozence, kteří mě pořád kousali a ožužlávali. No, radost jsem z toho neměl, ale vydržet se to dalo. Pak se jednou u nás objevil cizí pán. Povídal si s mámou, drbal ji a pak sáhl mezi nás a vytáhl mě. Prohlídl si mě, asi byl spokojený, protože mámu ještě pohladil. Pak se zvedl i se mnou v náručí a odcházeli jsme spolu.
Sluníčko Sunny
A jéje, zas noví páníčci - budem si hrát? Tak jo, tak to pak s váma půjdu.
Pohodář Bongo
Zdarec lidi, jak je? Skvěle, dík za optání. To byste nevěřili, jak je život krásný. Právě jsem se probudil do krásného dne a už se moc těším, až se bude roznášet snídaně, až se na nás budou chodit lidé dívat a hlavně až přijde Magda a vezme mě ven. Že je to trochu chabý denní program? No ano, mohlo by to být zajímavější, ale na to, že bydlím v útulku, docela dobrý, ne? No a když je nuda největší, vystěhujeme si s Borkem matraci z boudy až k mříži a pozorujeme okolí.
Elton nebo Míša?
Ahoj, jmenuji se Míša, vlastně Elton, ne vlastně Míša… No vidíte, jak jsem na stará kolena dopadl? Ani nevím, jak se vlastně jmenuji.
Unesená Mollinka Lůlinka
Ahoj lidi, tak už jsem zase tady. No, proč myslíte? Protože mám takový problém.. Je mi to trapné, ale já se počůrávám. Že už jsem velká holka? No, to já vím. Já to taky nedělám schválně. Já dobře vím, že se doma nečůrá, že se má chodit ven, ale když já to prostě neovlivním. Trpím inkontinencí, neboli samovolným únikem moči. Léčba nepomáhá. Mě by to snad ani nevadilo, na „mokrou pipinku“ už jsem si zvykla, ale když on mě kvůli tomu nikdo nechce.
Rita - trpěla jako pes
Lidé často říkají, že někdo trpí jako pes. Ale ví vůbec, jak někteří psi trpí právě díky lidem? Chtěla bych vám vyprávět svůj příběh, aby už žádný pes ani fena ba ani jiné zvíře nemuselo tak trpět.
Daneček - Jak jsem našel Terezku
Jé, nechoďte ke mně tak blízko! Nebo vás kousnu… Proč? Nemám vás rád! Určitě jste zase jen další, co to se mnou nemyslí vážně. Já na vás nejsem zvědavý, je to jasné? No tak dobře, já vám to tedy povím, proč jsem takový:
Dáreček Ricky
Každé dítě a snad i každý dospělák zná povídání pana Čapka o štěněti jménem Dášeňka. Vyprávění o psích kusech malého štěněte vykouzlí úsměv na každé tváři. A není se čemu divit, my teriéři jsme psi pro každou srandu a lumpárnu. Dášeňka byla sice foxteriér a já jsem jagdteriér, ale naše vlastnosti teriéří se od sebe příliš neliší. Jsme od malička prostě k sežrání.
Verunka - psí dáma
Ahoj lidi, jmenuji se Verunka a jsem, jak o mě říkají tety tady z útulku,
nádherně smetanově zbarvená fenečka bígla. Tady v útulku se mám docela dobře,
tety se o mě hezky starají, i zdravotně už se cítím dobře a tak, když si sem lidé
chodí vybírat nového pejska, dělám na ně smutné oči, že chci k nim domů. Slyšela
jsem je říkat: „Bez psa není domov domovem.“ a já si myslím, že není šťastného psa
bez domova.
Kikča hledá důchodce, kterého by potěšila
Doufám, že máte nějaký ten rohlík i pro mě. Snad jste je nedali všechny Korimu? Ale co, stejně mám nejraději piškoty. Tak je vyndejte z kapsy a můžeme začít…
Boreček - Najdu i já někdy domov?
Jmenuji se Boreček, jsem asi tak 7-8 let starý kříženec německého ovčáka. Sedím v kotci v útulku a jsem moc smutný. Tolik zklamání jako já, zažil asi málokdo. Poprvé jsem se dostal do útulku v Ústí nad Labem, když mi byly asi tak 3-4 roky. To bylo o prázdninách v roce 2003. Nepamatuji se, že bych provedl něco zlého, ale skončil jsem tam.
Kuba a babička
Ráno začalo jako obvykle. Spali jsme spolu v posteli, dokud nezapípal budík. Dal jsem svojí babičce pusu na líčko a ona mě pohladila po hlavě. Zatímco se oblékala, napil jsem se vody a pak jsem na ni s vodítkem v tlamě čekal u dveří. Vždycky, když mě viděla, říkala, že jsem jako fotomodel. Ať už to slovo znamená cokoliv, určitě to bylo něco moc milého, vždycky mi říkala jen samé milé věci.
Lady a její útěk za svobodou
Už jsem to nemohla vydržet. Musela jsem odtamtud utéct. Pryč od ran holí, od zloby a nenávisti mého páníčka, kterého jsem jako štěně tolik milovala. Vím, že mě dřív míval také rád, ale pak se něco stalo - něco, co zapříčinilo, že můj pán začal pít a vybíjet si zlost na všem, co mu přišlo pod ruku, a tedy i na mně.
Děda vidí srdcem
Jednou někdo moc moudrý řekl: „Každý pes má jedno velké přání. Milujte mne.“ a mně nezbývá nic jiného, než s tím souhlasit. Nejsem už nejmladší pes, už jsem toho spoustu zažil a díky bohu jsem už zažil, jaké to je být milován. Měl jsem svého pánečka, bydleli jsme spolu v bytovce v Pacově a měli jsme se moc dobře. Žili jsme si tu 7 let v míru a pokoji a měli se moc rádi. Pak nám ale osud začal pod nohy stavět překážky.
Bela zpívá severu
Přišla zima. Severní vítr fouká z hor a Bele přináší vůni svobody. Tiskne se k plotu a toužebně kouká do dálky. Moci se tak zase jednou rozběhnout po sněhových pláních... Jen kdyby tady nebyl ten vysoký plot. U tety Liškové to není špatné, to určitě ne. Jídla je dost a má teplý pelíšek.