Hugo je 3 a půl letý kříženec německého ovčáka, kterému hrozila na Slovensku bezprostředně smrt. Byl odchycen a umístěn v asanaci. Navzdory tomu, že se jednalo o zdravého psa, měl být utracen (v asanaci mohou být odchycení pejsci pouze po určitou, krátkou dobu a když se nepovede jim najít domov, jsou utráceni). Ve svém neštěstí měl Hugo přece jenom kousek štěstí.

Snad zázrakem se dostal přes asanaci do psího útulku v Komárně. Ten zázrak, který vysvobodil Huga z asanace, má jméno. Je to obětavá paní Agnes z útulku v Komárně, která zachraňuje psy z asanace Kolárovo a převáží je do 20 km vzdáleného útulku v Komárně. Bez ní by život mnohých odchycených pejsků již dávno vyhasl. Paní Agnes dává těmto „odsouzencům na smrt“ druhou šanci na život.

Odchyt a pobyt v asanaci byl pro Huga velmi stresujícím zážitkem, který ho poznamenal na celý život. V útulku v Komárně byl Hugo zpočátku hodně bázlivý, ale další pejsci, se kterými žil v kotci, mu dodávali pocit, že není sám, tak se postupem času zklidnil. Protože útulek v Komárně je přeplněn, vydal se Hugo se svojí další zachránkyní do Čech, na voříškiádu do obce Strmilov s nadějí, že snad tady najde novou rodinu. Bohužel přeprava do útulku Malý Jeníkov, který pořádá strmilovskou voříškiádu, Hugovi zřejmě připomněla odchyt do asanace. Přepadl ho opět ten strašný strach, který prožíval při odchytu a pobytu v asanaci.

Tak se stalo, že místo pejska, ucházejícího se o přízeň nového pána, přijel do Jeníkova vystresovaný, ustrašený a nekomunikativní pes. Šance, že Hugo najde na voříškiádě novou rodinu se rozplynula. Vystresovaný Hugo nebyl schopen předvedení mezi tolika cizími lidmi a tak se voříškiády, která mu měla pomoci najít novou rodinu, neúčastnil. Není divu, po tom co zažil se nemohl předvést jako milý, žádoucí pejsek. Hugo, to byla jenom vystrašená hromada chlupů. Nekomunikoval, pouze se bázlivě krčil a schovával před lidmi. Bál se a nedůvěřoval jim. Dobře věděl proč. Psi nelžou a vystrašené oči tohoto chudáka prozradily, jak moc mu lidi ublížili. I když si Huga na voříškiádě nikdo nevybral a neodvedl s sebou domů, přesto Hugo svůj konkurz na život vyhrál. Získal totiž čas, který již na Slovensku neměl. Dočasný domov v Čechách mu poskytnul útulek v Malém Jeníkově. Hugo měl konečně možnost poznat, že ne všichni lidé jsou zlí, že tady se mu snaží pomoci. A protože je to chytrý pejsek, brzy pochopil, nebo spíš instinkt mu prozradil, že tady v útulku se nemusí bát, že tady ho mají rádi. Tak se Hugo postupně osměloval. Seznamoval se s lidmi z útulku i s ostatními pejsky.

Dnes je Hugo již úplně jiný pes, než ten, který přijel ze Slovenska. Je veselý, mazlivý, nekonfliktní. Snese se s každým pejskem i fenkou. Má rád lidi i malé děti. Je až dojemně vděčný za každé pohlazení, kterého se mu dostane. A když ho někdo podrbe na hlavě a ještě mu dá něco dobrého na zub, to je Hugo štěstím „bez sebe“. Jen jednu věc nedokázal Hugo zatím překonat. Nemá rád obojek a vodítko. Nechce být přivázaný. Pravděpodobně byl uvázaný na řetězu a ještě tu špatnou zkušenost nedokázal ze své psí hlavičky vypudit. Ale časem, až pozná, že ho má někdo rád, i tohle určitě zvládne. Obojek a vodítko pro něj nebude znamenat nesvobodu, ale bude to pro něj výzva na procházku.

Něco z minulosti však v Hugovi přece jenom zůstalo. Je skromný, neprosazuje se. Ostatní psi si dokáží rychleji získat přízeň zájemců. Hugo je jiný, ač po svém člověku nesmírně touží, nevnucuje se, skromně čeká, až si ho někdo vybere. Podle toho, jak jsme Huga poznali, nejšťastnější by byl někde na dvorku, či na zahradě, obklopen svými lidmi. Dobří lidé z útulku v Komárně pomohli Hugovi nakročit do šťastnějšího života. Na nás je, abychom ho dovedli tam, kam patří, do své smečky, k milujícímu pánovi. Prosím, pomozte nám najít pro Huga nový domov !!!

V útulku v Malém Jeníkově čekal Hugo od 19.5.2007 do 7.9.2007. Než jsme zveřejnili jeho smutný příběh, našel Hugo nový domov v Chomutově, kde bude bydlet v domku s dvorečkem a zahradou. Přejeme mu, aby mu noví majitelé vynahradili všechna příkoří, kterých se na něm ti předchozí dopustili.