Čau lidi.

Jsem Berry a jsou mi dva roky. Bydlím v útulku v Jihlavě. Jsou tady hodní lidé, co se o nás starají a někdy nás i pomazlí, ale je nás tu hodně a tak mě nemazlí tak často, jak by se mi líbilo. Mám moc rád, když mě lidi hladí. Je to takové teplé a příjemné na kožíšku.

Přijíždějí sem lidé a ostatní psi mi říkali, že si nás chodí prohlédnout, a když se jim nějaký pejsek líbí, tak že si ho vezmou domů. Co je to doma? Ptal jsem se jich. A jeden pes mi řekl, to je, když bydlíš s páníčkama v teple a oni se o tebe starají a hladí tě a chodíte na procházku a taky hrajete hry. Prostě máš rodinu. Jéé, a jak to víš? zeptal jsem se. No víš, já už tam byl, řekl mi ten pes. Jenže jsem asi zlobil a tak mě sem zase vrátili. A proč tě vrátili? co jsi provedl? Asi jsem neudělal to, co chtěli nebo já vlastně nevím. Víš Berry, když máš rodinu, tak musíš páníčka poslouchat, aby si tě nechali.

Jejda tak to by se mi moc líbilo, mít rodinu. Já bych byl hodný! a poslouchal bych! Jenže já mám nemocnou nožičku. Měl jsem ji zlomenou a tak ted chodím jen po třech. To mě asi nikdo nebude chtít, viď? Ale to není jisté, Berry. Na světě jsou i lidé, co jsou moc a moc hodní a tvoje nemocná nožička by některým určitě nevadila. Ale takových lidí je prý hodně málo.

To bych si moc přál, aby se na mě takový hodní lidé přijeli podívat. Dělal bych na ně psí oči, abych se jim zalíbil a aby si mě vzali domů. Potom bych měl taky rodinu jako jiní pejskové..

Halooo, lidičky, jsem tady! já Berry a čekám na vás. Budu hodný, slibuju, jen si mě někdo vezměte. Nechci být celý život sám a opuštěný....Ach jo asi mě neslyšeli. Neboj se, Berry..Určitě tě někdo slyšel...