To je krásně, venku svítí sluníčko, je teplo. Můžu si běhat, kde chci. Nikdo mě nevolá. No jo, nikdo mě nevolá!!! Kde je moje panička??? Jsem tu sám, okolo jen cizí lidi. Proboha, já jsem se ztratil. Však já si tu paničku najdu. Támhle jsou nějací lidé, sice jsou menší, ale třeba tam bude i moje panička.

Čuchám, čuchám, ale žádný známý pach. Ten to není, ten to není. Támhleten také ne. Auuuu, auuuu. Nechte mě být, já jen hledám paničku. Auuuu, proč mě kopete. Neházejte na mě kameny. To bolí!!! Jsou to sice děti, ale asi je budu muset kousnout. Vrrrr.Vrrrr. Pomóóóc. Proč mi ubližují??? No konečně, nějaký dospělák. Ale proč na mě křičí, místo aby mi pomohl. Prý jsem agresivní a zavolá na mě policajta, který mě zneškodní. Jak zneškodní, co jsem udělal??? Hledám tu paničku, děti mi ubližují a ještě mě zneškodní??? Za chvíli tu byl pan policajt. Raději zalezu do křoví, třeba mě nenajde. Jsem potichu a poslouchám, co si o mě povídají. Agresivní pes, toho musíme zastřelit. Pomóóóc, já přece nejsem agresivní. Je tu prosím někdo, kdo se mě zastane??? Nechte ho být, vždyť ten pejsek je úplně vystrašený, slyším ženský hlas. Děti mu ubližují, on se brání a vy ho chcete zastřelit? To snad nemyslíte vážně. Ten chudák se úplně třese strachy. Naložte ho do auta a odvezte ho na útulek. Díky Bohu, myslel jsem, že už bude po mně.

V útulku mě strčili do kotce s nějakým namyšleným vořechem. Hned mi dal najevo, že má navrch. No to bude zábava. Ať mě raději pustí, já si tu svou paničku najdu sám. Hele mladej, říká mi ten vořech. Zvykneš si, není to tu špatný. Já se jmenuju Bak a jsem tu už pár let. Dostaneš jídlo, pití, tety si s tebou i pohrají a na vycházku se také dostaneš. Máš nějaké jméno? Haló, slyšíš mě?

Slyším tě, tety na mě volají Beníku, to je asi to jméno. Hele jak umím panáčkovat. Já to předvedu tetám a třeba mě pustí. Kdepak, ať hopsám, jak hopsám, k ničemu to není. Alespoň na tu vycházku kdybych se dostal, ať se trochu porozhlédnu.

Ráno přišla teta uklidit náš kotec, pustila nás na dvůr. Koukám jako blázen na Baka, on si to šplhá přes plot a frnk. Je pryč. Teta na něj hubuje, volá ho, ale kdepak. Z dálky na mě Bak volá, abych také šel za holkama. Ale kdepak, tohle já nedokážu. Já nejsem takový atlet, abych šplhal do výšek. Teta říkala, že na něj jednou dojde. Nevím jak to myslela. Bak se brzy vrátil a vyprávěl mi, co všechno venku viděl. Jaké krásné psí slečny potkal.

O víkendu sem přišly nějaké jiné tety, jedna se mi moc líbila. Říkají jí Evička. Bak jí zdraví, no ona jde k nám. Prý nás vezme na vycházku. No konečně, už jsem myslel, že se neprojdu. Předvedl jsem tetě Evičce jak umím panáčkovat, ona se na mě smála a chválila mě. Tak chodíme s Bakem a tetou Evičkou pravidelně na vycházky.

Uplynulo pár měsíců, je krásný letní den. Probudím se, koukám kolem sebe, kdo to tu je. No hurá, nová psí holka. To bude sranda, budu si mít s kým hrát. Bak sice není špatný, ale musím ho poslouchat. Tety říkají, že je to pěkný rváč. I když teta Evička ví, že umí být i mazlík, stejně jako to umím já. No tak okouknu tu psí holku a uvidíme. Jedeš!!! Zavrčela na mě. Nech mě být!!! No koukám, že to není žádná psí holka, ale psí babička. A je po legraci. Teta jí dala jméno Babetka. Časem jsem zjistil, že Babetka je moc hodná holka. Bohužel je stará, tak už jí asi nikdo nebude chtít. Já už jsem nějaké nabídky měl, ale nikdy to nevyšlo.

Přešla zima a je tu další rok. Dny ubíhají, stále je tu něco nového. Pejsci přicházejí a odcházejí a já, Bak a Babetka jsme tu stále. Jednoho dne Baka odvezli, ale né do nového domova. Za pár hodin ho zase přivezli a on se nehýbe. On je snad mrtvý. To né!!! Babetka říká, že jen spí. Ona ví, jaký je Bak raubíř a trochu se pousmála. Pak dodala, konečně na něj došlo. Prohlédl jsem si ho a došlo mi to. Bak už není chlap. Ale posmívat se mu nebudu. Bak se za pár hodin probudil a byl jako rybička. Je to prostě rozený sportovec.

Jednou se na mě přijela podívat nějaká cizí paní. Moc jsem se jí líbil. Teta Evička mi přála novou rodinu, protože ví, že jsem moc hodný. Těšil jsem se na nový domov, teplý pelíšek a dobroty, které bych každý den dostával. Čekal jsem na tu novou paničku dlouho, ale nevyšlo to. Škoda. Já bych tolik chtěl!!! Byl bych hodný, neutíkal bych. Venku mě i Baka teta Evička pouští. To jsem nejšťastnější, když se můžu prolítnout.

Ale já budu doufat a čekat. Jednou se mě snad usměje štěstí. Váš Beník.

Beník čekal na své nové páníčky v „Domově naděje" v Krupce u Teplic. Již má nový domov.