Krátký historický nástin: Původně byl střední knírač využíván v jihoněmecké oblasti jako stájový pes, neboť se cítil zvlášť dobře ve společnosti koní. Náruživě slídí po všech hlodavcích, aby je obratem zadávil, za což mu již dávno lidé dali název "krysař". V době založení PSK (Německý klub chovatelů pinčů a kníračů), tj. roku 1895, byl veden jako "drsnosrstý pinč".

Všeobecná charakteristika: Střední knírač je středně velký, mohutný, spíše podsaditý než štíhlý pes s hrubou srstí.

Významné proporce: Kvadratická stavba těla, přičemž kohoutková výška zhruba odpovídá délce trupu. Celková délka hlavy (od špičky nosu až po týlní hrbol) odpovídá u středního knírače polovině délky hřbetu (od kohoutku po nasazení ocasu).

knírač se zbarvením pepř a sůl

Povaha: Typické povahové vlastnosti jsou živý temperament, spojený s rozvážným klidem. Příznačný je jeho dobrácký charakter, hravost a doslovná závislost na svém pánovi. Střední knírač miluje děti, je nepodplatitelný, bdělý a přesto žádný uštěkanec. Vysoko vyvinuté smyslové orgány, chytrost, schopnost výcviku, nebojácnost, vytrvalost a odolnost vůči povětrnostním podmínkám a nemocím zařazují středního knírače k vynikajícím rodinným, hlídacím, doprovodným psům, kteří mají i dobré schopnosti k výcviku.

HLAVA
Lebeční část:

Je silná a protáhlá, bez výrazně vystupujícího týlního hrbolu. Hlava by měla odpovídat mohutnosti psa. Čelo je ploché, bez vrásek a probíhá souběžně se hřbetem nosu.

Stop neboli žlabinka je zvýrazňována obočím.

Obličejová část:

Nos: čenich má střední knírač dobře vyvinut, s velkými otvory a je trvale černý. Hřbet nosu rovný.

Morda: Končí ve tvaru tupého klínu.

Pysky: Černé, pevné a hladce přiléhající k čelistím, koutek je uzavřený.

Čelisti/skus/zuby: střední knírač má silnou horní a dolní čelist. Chrup úplný (42 zubů podle zubní formule), skus nůžkový, dobře uzavřený, zuby silně vyvinuté a čistě bílé. Žvýkací svaly jsou silně vyvinuté, nesmí však s bradou narušovat hranatý tvar hlavy

Oči: Středně velké, oválné, směřující dopředu, tmavé, s živým výrazem; víčka dobře přiléhající.

Uši: Sklopené, vysoko nasazené, ve tvaru V, vnitřní okraje boltců přiléhají k hlavě, rovnoměrně nesené, dopředu směrem ke spánkům stočené, přičemž paralelní zlomy boltců nemají přesahovat temeno.

KRK
Silná, svalnatá šíje je výrazně klenutá. Krk přechází harmonicky do kohoutku. Je mohutně nasazený, štíhlý, elegantně nesený a odpovídající vzrůstu psa. Kůže na hrdle je napnutá a bez záhybů.

TĚLO
Horní linie: Od kohoutku dozadu lehce spadající.

Kohoutek: Tvoří nejvyšší část horní linie.

Hřbet: Střední knírač má hřbet silný, krátký a pevný.

Bedra: Krátká, silná a hluboká. Odstup od posledních žeberních oblouků po kyčle je krátký, aby pes působil kompaktně.

Záď: Lehce zaoblená, nevýrazně přecházející v nasazení ocasu.

Hrudník: Přiměřeně široký, na průřezu oválný, sahá až po loket. Předhrudí je díky přední části kosti hrudní výrazně vyvinuté.

Břišní linie: Nepříliš vtažené slabiny tvoří se spodní částí hrudníku pěkně vznosnou linii.
Ocas: Přirozeně ponechaný.

KONČETINY
Hrudní (přední)končetiny: Jsou při pohledu zepředu silné, rovné a ne úzko postavené.

Plece: Lopatka je pevně přilehlá k hrudníku, oboustranně dobře osvalená a nahoře přesahuje trny hrudních obratlů. Pokud možno šikmo postavená a dozadu dobře uložená, k vodorovné linii tvoří úhel asi 50o.

Paže: Dobře přilehlá k trupu, silná a osvalená, tvoří úhel s lopatkou asi 95o až 105o.

Loket: Střední knírač má loket dobře přiléhající, ani vybočený ani vbočený.

Předloktí: Při pohledu ze všech stran zcela rovné, silně vyvinuté a dobře osvalené.

Zápěstí: Silné, stabilní, odlišující se jen nepatrně od struktury předloktí.
Záprstí: Při pohledu zepředu je svislé, ze strany lehce šikmé k podložce, silné a lehce pérující.

Tlapa: Je krátká a zaoblená, prsty pevně sevřené, nahoru klenuté (kočičí tlapka), s krátkými, tmavými drápy a drsnými polštářky.

Pánevní (zadní) končetiny: Při pohledu ze strany šikmo postavené, zezadu rovnoběžně probíhající, ne úzko postavené.

Stehno:Přiměřeně dlouhé, široké a silně osvalené.

Koleno:Ani vbočené ani vybočené.

Bérec: Dlouhý a silný, šlachovitý, přecházející do mohutného hlezna.

Hlezno: Je výrazně úhlené, silné, stabilní, ani vbočené ani vybočené.

Nárt: Krátký a kolmo k podložce postavený.

Zadní tlapy: Krátké prsty, klenuté a sevřené; drápy krátké a černé.

Pohyb: Pružný, elegantní, svižný, uvolnění a prostorný. Přední končetiny vykračují pokud možno výrazně dopředu, zadní končetiny poskytují vydatným a pružným pohybem žádoucí sílu k pohybu. 

KŮŽE
Po celém těle těsně přiléhající.

Srst:
Vlastnosti: Srst by měl mít střední knírač hrubou, drátovitou a hustou. Sestává z husté podsady a z tvrdých, k tělu přiléhajících a v žádném případě ne příliš krátkých pesíků. Pesíky jsou hrubé, dostatečně dlouhé, aby bylo možné posoudit jejich strukturu, ani otevřené ani vlnité. Srst na nohách má tendenci nebýt zcela tak hrubá. Na čele a na uších je krátká. Typická je na mordě nepříliš měkká brada a husté obočí, lehce zakrývající oči.

Barva srsti

a) čistě černá s černou podsadou

b) pepř a sůl, u které je chovatelským cílem střední tónování s rovnoměrně rozprostřeným, dobře pigmentovaným pepřením a šedou podsadou. Přípustné jsou odstíny od tmavě ocelové šedi po stříbrnou šeď. Všechny barevné odstíny musí vykazovat výraz zdůrazňující tmavou masku, která by k nim měla harmonicky ladit. Výrazně světlé znaky na hlavě, předhrudí a končetinách jsou nežádoucí. Zajímavé je, že štěňata kníračů pepř a sůl jsou nejdříve tmavá.