Německý ovčák se řadí do I. skupiny FCI (ovčáci a honáčtí psi) s číslem standardu 166.

Udává se, že německý ovčák patří mezi nejrozšířenější plemena nejen v ČR, ale i na světě. Řadí se mezi velká plemena. Jeho původ spočívá v mimořádném šlechtitelském programu, s kterým začal Max von Stephanitz spolu s dalšími chovateli v druhé polovině 19. století. K šlechtění byli použiti dlouhosrstí, krátkosrstí i ostnosrstí psi z různých částí Německa. Tak vznikly všechny varianty německého ovčáka (dlouhosrstá, krátkosrstá i ostnosrstá) z počátku byly vystavovány převážně ostnosrstí a dlouhosrstí ovčáci, ale v roce 1915 se toto „pravidlo“ prolomilo a dnes na výstavách můžeme vidět pouze krátkosrstou variantu. Německý ovčák byl velice oblíben v celém Německu v počátcích 1. světové války. Lidé ho samozřejmě začali neuváženě křížit s dalšími plemeny, což samozřejmě zanechalo známky jak na jeho zdraví (-častá onemocnění žaludku, střev, očí a v neposlední řadě artritida kloubů, dysplazie kyčelního a loketního kloubu a další) tak i na jeho psychice (- agresivita vůči ostatním psům, plachost, bázlivost… ) Ale z vlastní zkušenosti bych řekla, že toto je výjimečné a záleží to na výchově, jelikož je–li německý ovčák v dobrých rukou u majitele, který ví, jak se má velké plemeno vychovat je z něho poslušný, spolehlivý, oddaný, klidný a hodný společník, který by nikomu neublížil. Dnes se německý ovčák používá ke sportovní kynologii, jako ochrance, pomocník, služební pes, ale také v agility či tanci se psem, jako společník. Je možné i canisterapeutické využití. Ukázka obrany

Německé ovčáky můžeme dělit na pracovní a exteriérové (výstavní) – se „sklopenou“ zádí (rozdíl je zřetelně vidět na obrázcích) Ovšem větší podíl německých ovčáků, kteří chodí do ordinace veterinárního lékaře s DKK (dysplazie kyčelního kloubu), DLK (dysplazie loketního kloubu) artritidou, a s dalšími onemocněními nejen pohybového aparátu tvoří právě tzv. „exteriáci“. Ale to neznamená, že pracovní varianta by těmito nemocemi netrpěla. Pracovní pes Exteriérový pes

Německý ovčák se chová v různých barvách a délkách srsti. Ale standard plemene o této problematice hovoří takto: „Korektní osrstění německého ovčáka je patrová srst s podsadou. Krycí srst má být co možná nejhustší, tvrdá a pevně přiléhající. Hlava včetně vnitřku ušních boltců, přední strana končetin, tlapy a prsty krátce osrstěny. Srst na krku poněkud delší a bohatší. Na zadní straně končetin, až po zápěstí a popřípadě až po hlezno, je srst delší, na zadní straně stehen tvoří mírné kalhoty. Barva: černá s červenohnědými, hnědými, žlutými až světle šedými znaky celočerná, jednobarevně šedá nebo šedá s tmavým vlkošedým zbarvením. S černým sedlem a maskou. Německý ovčák má nenápadné malé bílé znaky na hrudi nebo světlé zbarvení na vnitřních stranách končetin jsou přípustné, ač nežádoucí. Čenich musí být u každého zbarvení černý. Němečtí ovčáci bez masky, se světlýma až pichlavě žlutýma očima, světlých až bělavých znaků na hrudi a na vnitřní straně končetin, s bílými drápy nebo červenou špičkou ocasu se považují za slabě pigmentované. Podsada je vždy lehce nasedla. Bílá barva není přípustná.“ Samozřejmě se chovají psi dlouhosrstí, bílí, krémoví, ale nikdy nedostanou tzv. průkaz původu.

Závěrem můžu říci, že německý ovčák je plemeno náročné na výchovu; potřebuje svým způsobem tvrdou výchovu bez ústupků a rozhodně nepatří do rukou člověka, který s ovčáky nemá vůbec žádné zkušenosti. Z německého ovčáka, stejně jako z jiných plemen, se dá vychovat zabiják i mírumilovný pes, který by neblížil ani mouše. Německý ovčák - černý se znaky