Jezevčík je především svérázný, sebevědomý, chytrý a vynalézavý, zvláště pokud jde o jeho vlastní blaho. Je přizpůsobivý. Jezevčík nesnáší dril a tvrdý výcvik, ale jeho vlohy pro loveckou práci jsou tak výrazné, že jim stačí pouze dopřát rozvinutí. Miluje pohodlí, teplo a přítomnost lidí, a proto se jezevčík tak často uplatňuje i jako výborný společník osamělého člověka nebo člen rodiny. Často je prezentován jako filozof mezi psy. Je to především proto, že se u něj snoubí legrace s duchem, je mazaný a při vší lásce k člověku vede svůj vlastní život. Pokud má však jezevčík dojem, že je to třeba, musí-li to být, občas prosadí svou tvrdou hlavu.
Hodí se do každého bytu, vyžaduje malé množství potravy i péče. Jezevčík je ostražitý, ale není uštěkaný jako špic nebo malý knírač. Je ostrý, ale ne bezhlavě vzteklý jako teriér. Přizpůsobí se každému prostředí: zasněženým horám i tropům. Je doma na celém světě a všude má přátele. Jezevčík, který má charakter, je zdravý a má určitou nutnou míru výchovy, může být svou bezpodmínečnou oddaností, věrností, spolehlivou ostražitostí a nezištným nasazením v boji nenahraditelným přítelem. Svou láskyplnou příchylností a něžností poskytuje jezevčík člověku náhradu za těžká zklamání v životě. Může být nejlepším utěšitelem osamělých. I mezi jezevčíky se přirozeně může objevit jedinec se špatnými vlastnostmi. Mezi psy, stejně jako mezi jejich lidskými společníky se najdou inteligenti a hlupáci, korektní chlapíci i zloději, stateční a zbabělí, ostří a slabí, spolehliví a nejistí.

KRÁTKOSRSTÝ JEZEVČÍK

SRST: Krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhající, pevná a tvrdá, bez neosrstěných míst.
PRUT: Jemně, plně, ale ne příliš bohatě osrstěný. Poněkud delší pesíky na spodní straně prutu se nepovažují za vadu.
BARVA:
a) Jednobarevní: Červená, červenožlutá, žlutá, všechny odstíny s černou příměsí nebo bez ní. Přednost je třeba dát čisté barvě a červenou je třeba posuzovat jako hodnotnější než červenožlutou nebo žlutou. Patří sem i psi se silnou příměsí černé. Bílá není žádoucí, ale v ojedinělých malých skvrnách není vylučující vadou. Nos a drápy černé, červenohnědá je také přípustná, ale není žádoucí.
b) Dvoubarevní: Sytá černá nebo hnědá, obě s rezavohnědými nebo žlutými odznaky (pálením) nad očima, po stranách mordy a dolního pysku, na vnitřním okraji slechů, na prsou, na vnitřních a zadních stranách běhů, na tlapách, kolem řitního otvoru a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany ocasu. Nos a drápy u černých psů černé, u hnědých psů hnědé. Bílá není žádoucí, ale v ojedinělých malých skvrnách není vylučující vadou. Příliš silně rozšířené pálení je nežádoucí.
c) Skvrnití (tygrovaní, žíhaní): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá). Žádoucí jsou nepravidelné šedé ale také béžové skvrny (nežádoucí jsou velké plotny). Nemá převažovat ani tmavá ani světlá barva. Barva žíhaného jezevčíka je červená nebo žlutá s tmavším žíháním. Nos a drápy jako u jednobarevných a dvoubarevných.

DRSNOSRSTÝ JEZEVČÍK

SRST: S výjimkou mordy, obočí a slechů na celém těle podsadou prostoupený, dokonale stejnoměrně přiléhavý, hustý drátovitý krycí vlas. Na mordě je zřetelně utvářený vous. Obočí drsnosrstého jezevčíka je husté. Na sleších je osrstění kratší než na těle, téměř hladké. Prut dobře a rovnoměrně, těsně přiléhavě osrstěný.
BARVA: Převážně barva světlého až tmavého divočáka, případně barva suchého listí. Dále platí barvy jako u krátkosrstého, popsané pod body a) až c).

DLOUHOSRSTÝ JEZEVČÍK

SRST: Rovná, lesklá srst s podsadou, přiléhá k trupu, prodlužuje se pod krkem a na spodní straně těla, přesahuje slechy, na zadní straně běhů je zřetelně delší osrstění (praporce), své největší délky dosahuje na spodní straně prutu a tvoří tam úplnou vlajku.
BARVA: Jako u krátkosrstého, popsaná pod body a) až c)

Hmotnost: jezevčík králičí typ: 3 - 4 kg, jezevčík trpasličí typ: 4 - 7 kg, jezevčík standartní typ 7 - 9 kg