První zmínky o tomto elegantním hlídacím psu pocházejí ze zákoníku "Sachsensipiegel", který byl sepsán rytířem Eikem von Repkow v letech 1220 - 1235. V 15. století se hovavart používal při stopování lupičů. Jeho název pochází z původního středoněmeckého Hova- (der Hof - dvůr) a wart- (der Wächter - strážce). V roce 1922 začaly první pokusy na tom, aby tento velký, elegantní středověký hlídací pes byl vzkříšen. Toho bylo dosáhnuto pomocí vybraných farmářských psů, německých ovčáků, novofundlandských psů, leonbergerů a dalších plemen. Nakonec se dospělo opět k původnímu typu pracovního psa. Dále následovala velká selekce křížených jedinců, jelikož šlechtitelé chtěli psa, který nebude mít tolik problémy s dysplazií kyčelních kloubů. Hovavart byl poprvé uznán v roce 1936.

Hovavart je mírumilovný, dobromyslný, inteligentní a dobromyslný pes, v němž byla zachována bojovnost a dobré obranářské vlastnosti. Má silný vztah ke své rodině. Dnes se hovavart využívá jako vynikající doprovodný, hlídací i záchranářský a stopovací pes.

Jeho srst je krásná, dlouhá, přiléhavá, lehce zvlněná s menším podílem podsady. Na břichu, ocasu a na hrudi je delší. Hovavart maá tři typy zbarvení. Možná nejčastější je černé se znaky, kdy srst je černá se znaky středně plavé. Na hlavě začínají znaky pod nosním hřbetem a dosahují kolem koutků tlamy až k hrdlu. Nad očima jsou zřetelně viditelné. Znak na hrudi je složen ze dvou skvrn, které se dotýkají. Dále se znaky vyskytují na předních i zadních končetinách a nad kořenem ocasu. Druhý typ zbarvení je černé. Hovavart je celočerný, ojediněle se může vyskytnout bílé chlupy na prstech, hrudi a na konci ocasu. Toto je přípustné. Poslední varianta zbarvení je plavá. Srst je středně plavá a zesvětluje směrem ke končetinám a k břichu. I zde se tolerují bílé chlupy na hrudi, konci ocasu a na prstech.