POPIS:

Oči:
Čivava má oči velké, kulaté, ale ne vystupující. Usazené dobře daleko od sebe. Střed spojnice očí leží v jedné rovině s nejnižším bodem uší a bází stopu- tmavé nebo rubínové. Světlé oči jsou u světle zbarvených jedinců přípustné.

Tlama:
Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem.

Uši:
Velké, ke konci se zužující, nasazené v úhlu přibližně 45 stupňů. Široko od sebe posazené. Spadlé nebo zalomené jsou vysoce nežádoucí.

Krk:
Čivava má lehce klenutý. Středně dlouhý.

Hrudní končetiny:
Lopatky dobře položené, suché, šikmé, mírně se rozšiřující, podporované rovnými končetinami, postavenýma správně pod hrudníkem, poskytující volný pohyb bez uvolněnosti.

Ocas:
Čivava má ocas středně dlouhý, vysoko nasazený, nesený nahoru nad hřbet. Při pohybu nikdy nenesený pod úrovní horní linie. Osrstěný, hladký vzhled, ke špičce se jemně zužující.

Pánevní končetiny:
Osvalená hlezna směřující k zemi, dobře zaúhlené směřující k zemi, dobře zaúhlený kloub, přiměřeně daleko od sebe, ani nevybočující. ani nevbočující.

Trup:
Čivava má rovný hřbet.Trup od kohoutku k zádi poněkud delší, než výška v kohoutku. Dobře zaoblená žebra, hluboký hrudník.

Tlapky:
Malé a upravné, nevybočující ani nevbočující, prsty dobře oddělené, ale ne rozprostřené, nášlapné polštářky vysoké, jemné, silné, ohebné záprstí. Ani zaječí, ani kočičí tlapky, drápy přiměřené krátké.

Zbarvení:
Všechny barvy nebo barevné kombinace.

Váha:
Nejvýše do 2,7 kg, váze 1-1,8 kg se dává přednost. Jestliže jsou dvě čivavy stejně dobré v typu, té menší se dává přednost.

Celkový vzhled:
Čivava je malá, kompaktní a elegantní pes.

Charakteristika:
Čiperný malý pes,plavný pohyb s ostrou,energickou akcí a rozpustilý výraz.

Čivava je dlouhosrstá i krátkosrstá.

HISTORIE ČIVAVY

První teorie je založena na tvrzení, že čivava je potomkem psů zvaných techichi. Tito psi byli o něco větší než dnešní čivavy, zavalitější a vzhledem podobní mexickým naháčum. Byli populárnimi miláčky toltéckých kmenů, později Aztéků. Psi zřekmě sloužili k náboženským účelům. Při pohřebních obřadech byli rituálně usmrcováni a spolu se svým pohřbívání. Aztékové věřili,že psík bude provázet zemřelé v posmrtném životě. Druhá teorie uvádí, že čivava je potomkem evropských psů, kteří se za moře dostali s kolonizátory, kteří osídlovali Střední Ameriku. Za evropského předka plemene čivava je možno považovat malého kontinentálního španěla se vztyčenými ušními boltci - motýlka. Třetí teorie tvrdí, že čivava je potomkem psů z Číny a ti se do Ameriky dostali buď s dálkovým pochodem nebo obchodníky na lodích, kteří připlouvaly do Acapulca a jiných přístavů na pacifickém pořeží Mexika před otevřením Panamského kanálu. Která z těchto tří diskutovaných teorií je pravdivá, dnes už nezjistíme. Pravdou je však to, že na přelomu našeho století se stalo Mexiko cílem mnoha turistů ze Spojených států amerických, kteří si přiváželi domů malé psíky jako suvenýry. Plemeno mělo různé názvy například - mexický chrpeček, arizonský pes, chihuahuanský teriér. Chovatelům v USA se podařilo upevnit typ a mezinárodní kynologická organizace FCI pak uznala standard pro plemeno čivava roku 1942.

VARIETA ČIVAV A JEJICH HISTORIE

Mnoho chovatelů a majitelů čivav se často zabývá otázkou, jestli krátkosrstá varieta čivavy byla původní. Někteří chovatelé se domnívají, že tomu tak bylo a že k vyšlechtění dlouhosrstého psa byli použiti papilloni a trpasličí špicové. Jiní chovatelé jsou toho názoru,že již na přelomu tohoto století přišli dlouhosrstí psi z Mexika do USA. Poukazují na psa CARANZA, což byl červený dlouhosrstý pes, kterého z Mexika do USA přivezl pan Owen Wister. CARANZA je považován za jednoho z nejdůležitějších zakladatelů chovu čivav v USA. Krátkosrstá varianta byla údajně vyšlechtěna přikřížením Manchesterského toy teriéra ke krátkosrstým odchovům, které se vyskytovaly ve vrzích dlouhosrstých čivav. Dnešní čivava je, jako kulturní plemeno, nejmenší formou psa domácího na světě.