Původ čivavy je zahalen tajemstvím. Odborníci se domnívají, že čivava přišla do Ameriky společně se španělskou armádou Fernanda Cortéze v roce 1519. Jiná teorie předpokládá, že Číňané cestující do Ameriky s sebou přivezli své trpasličí psy ještě před příchodem Evropanů. Do USA byl pes dovezen poprvé v 50.letech 19.století.

Přes svou malou postavu a křehkost je čivava ostražitý a smělý pes. Můžeme ho vidět při závodech agility. Říká se, že čivava se nehodí k malým dětem, já mám doma 10-ti měsíčního syna a musím říci, že jsou velcí kamarádi, a když toho má „čivavák“ dost, tak odejde a odpočívá. Co se týče setkávaní s velkými psy. Tak u něho to funguje tak, že třeba karelský medvědí pes mu pasuje, ale pak třeba potká zlatého retrívra a na toho štěká o sto šest. A jelikož máme doma australské kelpie, tak s námi jezdí na školení pasení a zanedlouho možná bude mít i vlohy z pasení. Trénuje to i doma a musím říci, že ji to už jde na jedničku. Ovce zahání jedna radost. Takže, jak vidíte, tak i soužití s jinými psy je bez problémů. Naše kelpie ho úplně zbožňují. Chodí s námi i na delší výlety krajinou. Co se týče zdraví čivavy, tak dle mého je to jak u lidí, jedna je zdravá celý život a druhá má zdravotní potíže, ale pokud vím, tak čivavy jsou spíš zdraví. Čivava je malým psem, ale s velkou duší a srdcem.